| Vydáno 25.11.03 O kultuře a hudbě->Dojmy z koncertů a divadel Vždyť se o tom tak hezky psalo!
Od muzikálové Rusalky jsem neviděl tak nesoudržné a rozplizlé hudební divadlo, jako je Excalibur - říkám těm, kdo se mě ptají. Nevěřícně kroutí hlavami: Vždyť se o tom tak hezky psalo! Přátelským povídáním o radostné přípravě Excaliburu byly potištěny mnohé novinové stránky.
Pøedstaviteli krále Artuše Kamilu Støihavkovi vhánìla krása nìkterých èástí díla slzy do oèí, režisér Vladimír Morávek si liboval, že nad Tøešòákovými a Hedlovými texty se pracovalo tak dlouho, dokud nebyly naprosto vynikající. A pak bác a v televizním Sítu publicisté horko tìžko hledají na pøedstavení aspoò nìco dobrého a zcela tím vytáèejí scenáristu Karla Steigerwalda. Pøitom nic nového pod sluncem. (Ani Steigerwaldùv unáhlený odchod z debaty.) Stále jen onen letitý sentimentální omyl, že dobré dílo zákonitì vzejde jen z "dobré party". Jenomže tøeba V&W považovali svého režiséra Jindøicha Honzla za suchého patrona (zároveò vìdìli, že nikdo jiný jim tak nerozumí), dirigent Jiøí Kout byl pøi generálce Tristana a Isoldy tuze nepøívìtivý,ale orchestr Národního divadla pak hrál lépe než jindy, a Leonard Bernstein bìhem nahrávání West Side Story donutil slavného Josého Carrerase málem k pláèi podobnì jako Ivo Viktorin a Robert Køesan Pavlínu Jíšovou, která se ovšem mu sela na chvíli vybreèet doopravdy.Herci sami pochopitelnì radìji vzpomínají na lidumilného Evalda Schorma a jeho slavné zkouškové: "Dìti moje, co my s tím budeme dìlat?" Pøíbìhy o dobrých partách jsou vìtšinou dobré jen k tomu, aby pøehlušily nedostatek nápadù a výkonnosti.
|
Nejčtenější články