Nacerno.cz

              

Vydáno 01.08.07 Týdenní komentáře

Konkuroval Šlitrovi, objevil Olmerovou a Olympic
Krásné melodie samy o sobě nestačí; skladatele vynášejí do popředí zájmu až teprve skandály. Jenže ty se Karlu Marešovi vyhýbaly i v dobách, kdy přetvářel hvězdné nebe české populární hudby. Natož v dnešním poklidu severočeského Pěnčína, kde ve čtvrtek oslaví osmdesátiny.

Než se objevil u Jana Wericha v divadle ABC jako korepetitor, hrál na klavír v jazzovém combu, maturoval na obchodní akademii, pracoval v bance a vedl hotel ve Špindlerově Mlýně. Byl u proměny Alhambry v exkluzivní kabaret, u zrodu Divadla Na zábradlí i Semaforu, zkrátka byl k ruce leckomu slavnému, sám skoro neznámý.
Však se taky na žádné známosti nespoléhal. Jako skladatel se rozjel naplno až v pětatřiceti, se začínajícím textařem Rostislavem Černým. Napsali jak Oliver Twist, hit Evy Pilarové s Waldemarem Matuškou, tak šanson pro Evu Olmerovou, Jsi jako dlouhý most. V Olmerové rozpoznal nejosobitější jazzovou interpretku a přivedl ji z kaváren do Semaforu jako náhradu za Pilarovou.
Během natáčení Formanova polodokumentu Konkurs si všiml potemnělé dívky s ofinou a španělsky zpívanou Malagueňou, šestnáctileté Yvonne Přenosilové. Když potom režíroval vpád rokenrolu do Semaforu jako představení Ondráš podotýká, postavil ji ke skupině Olympic. Některé recenzenty jímala z jejího zpěvu hrůza. Všechny ale nadchlo Marešovo propojení fotografií z denního života s mikropříběhy Jiřího Štaidla a přednesem ráčkujícího chlapečka Ondráše.
Dvacetiletý Štaidl se za Marešem odvážil sám a našel u něj bezmeznou důvěru. Nejenže mohl otextovat rokenroly pro Přenosilovou a Mikiho Volka, ale taky ambiciózní slow rock Tam za vodou v rákosí, další hit pro Pilarovou a Matušku.
Marešovým prostřednictvím se do Semaforu dostal i Karel Gott. Dnes to nevypadá jako kdovíjaká zásluha, ale tenkrát, v roce 1963, v Gottův úspěch nevěřil ani pozdější šéf televizní zábavy Vladimír Dvořák. A zpočátku ani Šlitr se Suchým.
Jak naložit s typem zářivého tenora, Mareš předvedl v Nešporách, pásmu nového souboru Apollo. Už nikdy potom se Gott neukázal v tolika podobách a s takovým smyslem pro sebeironii. Dokonce s nadsázkou recitoval (!!) text beatlovského hitu A Hard Day´s Night.
Mareš taky chtěl, aby Gott přezpíval na desku i Hvězdu na vrbě, dosud známou jen jako duet olympického zpívajícího grafika Pavla Švába s dvanáctiletým Bohoušem Starkou. Ale Jiří Štaidl se výjimečně vzepřel. Čas mu dal za pravdu: nahrávka dvou poloamatérů patří k trvalým hodnotám české písničky. Brněnský rocker Karel David dokonce podle ní v roce 1992 nazval svůj výtečný retromuzikál Hvězdy na vrbě.
Jednou se Mareš nepohodl i s Jiřím Šlitrem. Měli mnoho společného. Oba vystudovali jiný obor než hudbu, byli trnem v oku „svazovým“ skladatelům, uměli se inspirovat i zahraničním vývojem, skvěle lyžovali, měli svou hrdost a hned tak se z nikoho nesesypali. (Každý z nich taky jednou seděl pár metrů od Beatles, jen to málokdy dávali k lepšímu.)
Při zkouškách na hru Jonáš a tingltangl ale Mareš režisér narazil na Šlitra herce. Nikdo v Semaforu do té doby nevěřil, že by notoricky plachý skladatel, který se i po premiérách ostýchal jít uklonit, mohl dostat opravdovou roli. Ale Šlitr si o ni řekl. Mareš ho odmítl pustit na jeviště. Leda předpremiérově ve Zlíně. Načež Šlitr svým „dlouhým vedením“ exceloval.
V polovině 60.let, před nástupem beatových skladatelů Jandy, Petra a Pavla Novákových, Ulrycha a Karla Svobody, byl Mareš jediným vážným konkurentem tandemu Šlitr-Suchý. Nikdy se ale nepodržel stálého textaře, divadla nebo zpěváka. I když zejména Matuškův hlas s texty Jana Schneidera (Divoký koně, Slaný déšť) k tomu přímo vybízely.
Komponoval pro televizi a složil hudbu ke čtyřiceti celovečerním filmům. (Mj. O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky, Hoří, má panenko). Zkusil si čtyři muzikály i menší filmové role. A jen jeho nejbližší vědí, kolik je v něm stále z onoho kluka, který o prázdninách zbožňoval koně a Margaretu, nejkrásnější z šesti dcer knížete Rohana ze sychrovského zámku, co jezdila na stříbřákovi.
Na koni jezdí Karel Mareš dodnes. Pokud si to dopřeje i při svých kulatinách, zase to tedy nebude žádná senzace.

Zdroj: Hospodářské noviny 31.7.2007   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Konkuroval Šlitrovi, objevil Olmerovou a Olympic
(počet příspěvků: 4, poslední: 2007-11-18 22:04:07)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe v neděli 16.č
Wagner skladatel opět př
Donizetti plný gagů a te
Český rozhlas o mně třik
Roberto Alagna umocní ka
Nový něžný vzkaz písničk
 bullet  Nejdiskutovanější
40 let bez výmluv - Nad poetickým rockem C&K Vocalu (909)
Český pop žije (417)
Kdy a kam za Jiřím Černým v roce 2019 (310)
Naše vypálené iluze (109)
AKTUÁLNĚ! - VE ŠVANDOVĚ DIVADLE 3X VÁCLAV NECKÁŘ (99)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (62)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist