Nacerno.cz

              

Vydáno 01.08.07 Týdenní komentáře

Konkuroval Šlitrovi, objevil Olmerovou a Olympic
Krásné melodie samy o sobě nestačí; skladatele vynášejí do popředí zájmu až teprve skandály. Jenže ty se Karlu Marešovi vyhýbaly i v dobách, kdy přetvářel hvězdné nebe české populární hudby. Natož v dnešním poklidu severočeského Pěnčína, kde ve čtvrtek oslaví osmdesátiny.

Než se objevil u Jana Wericha v divadle ABC jako korepetitor, hrál na klavír v jazzovém combu, maturoval na obchodní akademii, pracoval v bance a vedl hotel ve Špindlerově Mlýně. Byl u proměny Alhambry v exkluzivní kabaret, u zrodu Divadla Na zábradlí i Semaforu, zkrátka byl k ruce leckomu slavnému, sám skoro neznámý.
Však se taky na žádné známosti nespoléhal. Jako skladatel se rozjel naplno až v pětatřiceti, se začínajícím textařem Rostislavem Černým. Napsali jak Oliver Twist, hit Evy Pilarové s Waldemarem Matuškou, tak šanson pro Evu Olmerovou, Jsi jako dlouhý most. V Olmerové rozpoznal nejosobitější jazzovou interpretku a přivedl ji z kaváren do Semaforu jako náhradu za Pilarovou.
Během natáčení Formanova polodokumentu Konkurs si všiml potemnělé dívky s ofinou a španělsky zpívanou Malagueňou, šestnáctileté Yvonne Přenosilové. Když potom režíroval vpád rokenrolu do Semaforu jako představení Ondráš podotýká, postavil ji ke skupině Olympic. Některé recenzenty jímala z jejího zpěvu hrůza. Všechny ale nadchlo Marešovo propojení fotografií z denního života s mikropříběhy Jiřího Štaidla a přednesem ráčkujícího chlapečka Ondráše.
Dvacetiletý Štaidl se za Marešem odvážil sám a našel u něj bezmeznou důvěru. Nejenže mohl otextovat rokenroly pro Přenosilovou a Mikiho Volka, ale taky ambiciózní slow rock Tam za vodou v rákosí, další hit pro Pilarovou a Matušku.
Marešovým prostřednictvím se do Semaforu dostal i Karel Gott. Dnes to nevypadá jako kdovíjaká zásluha, ale tenkrát, v roce 1963, v Gottův úspěch nevěřil ani pozdější šéf televizní zábavy Vladimír Dvořák. A zpočátku ani Šlitr se Suchým.
Jak naložit s typem zářivého tenora, Mareš předvedl v Nešporách, pásmu nového souboru Apollo. Už nikdy potom se Gott neukázal v tolika podobách a s takovým smyslem pro sebeironii. Dokonce s nadsázkou recitoval (!!) text beatlovského hitu A Hard Day´s Night.
Mareš taky chtěl, aby Gott přezpíval na desku i Hvězdu na vrbě, dosud známou jen jako duet olympického zpívajícího grafika Pavla Švába s dvanáctiletým Bohoušem Starkou. Ale Jiří Štaidl se výjimečně vzepřel. Čas mu dal za pravdu: nahrávka dvou poloamatérů patří k trvalým hodnotám české písničky. Brněnský rocker Karel David dokonce podle ní v roce 1992 nazval svůj výtečný retromuzikál Hvězdy na vrbě.
Jednou se Mareš nepohodl i s Jiřím Šlitrem. Měli mnoho společného. Oba vystudovali jiný obor než hudbu, byli trnem v oku „svazovým“ skladatelům, uměli se inspirovat i zahraničním vývojem, skvěle lyžovali, měli svou hrdost a hned tak se z nikoho nesesypali. (Každý z nich taky jednou seděl pár metrů od Beatles, jen to málokdy dávali k lepšímu.)
Při zkouškách na hru Jonáš a tingltangl ale Mareš režisér narazil na Šlitra herce. Nikdo v Semaforu do té doby nevěřil, že by notoricky plachý skladatel, který se i po premiérách ostýchal jít uklonit, mohl dostat opravdovou roli. Ale Šlitr si o ni řekl. Mareš ho odmítl pustit na jeviště. Leda předpremiérově ve Zlíně. Načež Šlitr svým „dlouhým vedením“ exceloval.
V polovině 60.let, před nástupem beatových skladatelů Jandy, Petra a Pavla Novákových, Ulrycha a Karla Svobody, byl Mareš jediným vážným konkurentem tandemu Šlitr-Suchý. Nikdy se ale nepodržel stálého textaře, divadla nebo zpěváka. I když zejména Matuškův hlas s texty Jana Schneidera (Divoký koně, Slaný déšť) k tomu přímo vybízely.
Komponoval pro televizi a složil hudbu ke čtyřiceti celovečerním filmům. (Mj. O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky, Hoří, má panenko). Zkusil si čtyři muzikály i menší filmové role. A jen jeho nejbližší vědí, kolik je v něm stále z onoho kluka, který o prázdninách zbožňoval koně a Margaretu, nejkrásnější z šesti dcer knížete Rohana ze sychrovského zámku, co jezdila na stříbřákovi.
Na koni jezdí Karel Mareš dodnes. Pokud si to dopřeje i při svých kulatinách, zase to tedy nebude žádná senzace.

Zdroj: Hospodářské noviny 31.7.2007   
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Konkuroval Šlitrovi, objevil Olmerovou a Olympic
(počet příspěvků: 4, poslední: 2007-11-18 22:04:07)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
Přechytračíme i USA?
 bullet  Doporučujeme
17.8.2023 v 87 letech ze
Vojcek byl plný leteckýc
Maximální úspěch Glassov
Nejpohlednější operní in
Turandot nevítězí jen fo
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe Jiřího Černéh
 bullet  Nejdiskutovanější
Moje pořady v roce 2022 (323)
Naše vypálené iluze (109)
Moje knížky - dostupnost (102)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (66)
Kamarád i dezertér (65)
Přechytračíme i USA? (60)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (45)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce:  Bazar · Byty · Seznamka · Zaměstnání    
Magazín:  Nacerno.cz     Volný čas:  Rande · Seznamit · Novina · Horoskopy
Další informace:  Reklama · Napište nám     Správce:  © 2003 - 2020 TANGER infosystems s.r.o.


TOPlist