Nacerno.cz

· Lidovky · Reflex           

Vydáno 26.02.08 Týdenní komentáře

Kolik Irglových a Hansardů míjíme bez povšimnutí?
„...šťastnějšího, natož lepšího zpěváka a písničkáře jsem už dávno neslyšel,“ napsal jsem (pro MF Dnes) po svém prvním setkání s dublinským rockerem Glenem Hansardem v červenci 2001. Tehdy ve Valašském Meziříčí jsem se chvilku bláhově domníval, že objevuji neznámý talent; než mi Glen při táboráku na zahradě u Irglů řekl, že se svou skupinou Frames vydali od roku 1992 čtyři alba, už před pěti lety dělal v Londýně předskokana Bobu Dylanovi, Vanu Morrisonovi zpíval a hrál na padesátinách (jinak už jen Lou Reed a skupina U 2) a že v květnu koncertoval v Praze, i když si toho skoro nikdo nevšiml.

Takže Dylanův instinkt byl vlastně o dvanáct let rychlejší než uši porotců Grammy i Oskara.
A Hansardova tehdejší vstřícnost vůči Markétě Irglové i její mladší sestře Zuzaně jasně převážila nelibost mnoha jejich valašských sousedek, které po několika vystoupeních začaly reptat, že se „ty Irglovky furt někam cpou a jsou už tím protivné“.
Pravda je, že neznám ze světové interpretační elity nikoho, kdo by tak často zval k sobě na pódium úplně neznámé amatéry. Pro Hansarda není myšlenka, že „povinností všech umělců je zničit jeviště a zbavit je zbytečných opon“, pouhým bonmotem, ale přirozenou náplní jeho koncertního života. Mnohem pochopitelnější by to ovšem bylo u písničkáře-baviče, než u rockera srostlého s elektrickou kytarou a s úžasně dynamickou kapelou, ve které rytmus udávají nejen baskytara a bicí, ale stejně úderně i housle, případně viola a violoncello.
Díky Hansardově propuknuvší lásce k Česku a jeho stále častějším příjezdům jsem koncert za koncertem žasnul, jak se může v jediném muzikantovi soustředit pohromadě tolik darů: dylanovské komediantské charizma, morrisonovská rozjímavost i hlasová zdobivost, divoká ledzeppelinská kytarová vířivost, springsteenovská neúmornost, především ale jednolitá autorská a interpretační improvizace, tolik připomínající předčasně zesnulého Jeffa Buckleyho. (Který mimochodem kdysi v Americe Hansardovi připravoval před koncertem nástroje.)
Když můžete nějakého muzikanta bez potíží a za nevelké vstupné vidět v Česku několikrát do roka, těžko uvěříte, že patří mezi nejlepší na světě. Natož že je největším zjevem, jaký se po Buckleyho smrti ve světovém rocku objevil. A pokud něco takového opakovaně píšete, můžete tím svému oblíbenci možná prokázat i medvědí službu.
To ostatně napadlo některé kolegy kritiky i ve vztahu Hansarda k Markétě Irglové: že jejímu křehkému hlásku a jemné, prostinké klavírní hře dává na koncertech příliš velký prostor.
Prvně ho poprosila, aby jí zahrál písničku Star Star tehdy u táboráku. Znali se pár hodin. Druhý den už Glen sám pozval třináctiletou Markétu na pódium.
„Měla jsem u toho asi stejné pocity jako většina lidí při prvním setkání s ním. Glen vyzařuje úžasné světlo, má v srdci dost lásky snad pro všechny lidi na světě. Na to, co nás k němu přitahuje, nedokážeme ukázat prstem, ale je to velice silné. ...on se mnou mluvil jako se sobě rovným člověkem. To je u dospělých vzácné. Ve všem, co jsem dělala, mě hned začal podporovat a já mu za to byla ohromně vděčná. Nejsem si jistá, zda bych se, nebýt něho, vůbec dala na uměleckou dráhu.“ (Z rozhovoru s Karlem Prokešem, idnes.cz, 29.8.2006)
Šest let krůček za krůčkem, jen s mírným zájmem televize (Noc s Andělem, Na plovárně), získávali Frames, sám Hansard a s ním stále častěji také Irglová pověst těch, jejichž koncert má pokaždé napětí.
Ať dnes, po Oskaru za nejlepší filmovou píseň, zpytují rozhlasoví a televizní dramaturgové svědomí, kolikrát vysílali nahrávku Falling Slowly (šance byla od května 2006) nebo jakoukoli jinou s Irglovou a Hansardem. Nakolik se věnovali třeba festivalům v Náměšti nad Oslavou, plným muzikantů podobně zajímavých jako jsou noví držitelé Oscara. Nebo snad má někdo pocit, že nová vlna irského rocku (Damien Rice, Interference, Bell X1, Nina Hynes aj.) už do rádií dorazila?
O moc lepší to není ani s českými hudebnicemi. Radůza, Zuzana Navarová, Iva Bittová, Dagmar Andrtová, Sestry Steinovy, Pavla Milcová, Ida Kelarová, Sylvie Krobová – k trvalejšímu vysílání nepomohli žádné z autorských interpretek ani trofejní Andělé. Ba ani smrt.
A soutěže v tom, kdo líp něco zazpívá po někom, jen bují.

Zdroj: Hospodářské noviny, 26.02.2008   
Autor: Jiří Černý   

Doporučit článek  Doporučit článek      Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Kolik Irglových a Hansardů míjíme bez povšimnutí?
(počet příspěvků: 47, poslední: 2010-12-06 11:45:16)

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
WWW adresy klubů, kamará
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
 bullet  Doporučujeme
Virtuos extrémů
V Belliniho Normě mají h
Jaromír Nohavica zvládá
Růžový kavalír v MET má
Album ukazuje božskou ji
Netrebková v přenosu z M
Alba o Vykolejené, kytař
Vroucí prostota bulharsk
New York chce Rusalku zn
Newyorčané svého Levina
 bullet  Nejdiskutovanější
Recenze Literární noviny, č. 11 (610)
Kdy a kde hraju letos a v roce 2018 (304)
Naše vypálené iluze (111)
AKTUÁLNĚ! -DVA POŘADY O KRYLOVI VE ŠVANDOvĚ DIVADLE VYPRODÁNY (97)
WWW adresy klubů, kamarádů... (75)
Kamarád i dezertér (65)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (63)
Přechytračíme i USA? (60)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (44)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce: Inzeráty a inzerce zdarma · Bazar · Antikvariát · Mimibazar · Byty · Stroje · Seznamka · Zaměstnání   
Magazín: Nacerno.cz    Volný čas: Rande · Rychloseznamka ··Fotoalbum · Horoskopy
Další informace: Reklama · Napište nám    Správce: © 2003 - 2017 TANGER infosystems s.r.o.

TOPlist