Nacerno.cz

              

Vydáno 16.07.03 O kultuře a hudbě->Hudební nahrávky

Dylan s japonskou precizností
V brožuře je to vedle neznámých fotografií z prvního Dylanova nahrávání také všech šestnáct textů (i v angličtině), což u autora navrženého na Nobelovu cenu za literaturu přijde zvlášť vhod. Výběr samotný pak zpochybňuje pověru, že po deset let starém trojkompaktu The Bootleg Series (s takřka shodným označením 1961-1991) a jeho anglickém pokračování Live 1966 už nelze k Dylanovým nahrávkám dodat nic podstatného.

Neznámý japonský dramaturg sice na začátek předsunuje – jakoby na žádost ješitné firmy – jeden ze tří loňských snímků z Portsmouthu, potom však už chronologicky mapuje Dylanovu kariéru. Dvacetiletý mladík se cestou z rodného Severu ještě stavuje v Minneapolisu (lidová Wade In The Water), příští rok zpívá v newyorském klubu Gaslight (další lidová Handsome Molly) a tři roky nato koncertuje v Sheffieldu (To Ramona). Tato poslední ze tří akustických nahrávek pochází z filmového dokumentu Don´t Look Back a legitimuje čtyřiadvacetiletého Dylana jako zpěváka, kytaristu i harmonikáře natolik sebevědomého, že během britského zájezdu nepozval svou slavnější přítelkyni Joan Baezovou vůbec k mikrofonu. K rockovému snímku z Manchesteru (I Don´t Believe) – prvnímu z pouhých čtyř, které jsou relativně známější – je alespoň přidán navíc Dylanův sarkastický úvod. Z roku 1968 sledujeme Dylanovo první veřejné vystoupení po motocyklové havarii (Grand Coulee Dam z Pocty Woodymu Guthriemu), o šest let později jeho první turné (Knockin´ On Heavens Doors z alba Before The Flood).
Jako na dotvrzení staršího názoru encyklopedisty Peta Gammonda, že „prakticky na každém albu přišel s nějakým novým pěveckým stylem“, Dylan ve filmu Renaldo a Clara (1975) odlehčuje k nepoznání hit It Ain´t Me, Babe a mezi písničkami založenými na hlubokých, vícevrstevnatých významech jako jsou Dead Man, Dead Man, Dignity (z MTV Unplugged asi skutečně nejlepší) a závěrečná Things Have Changed takřka napodobí bezstarostného Paula McCartneyho (Country Pie).
Málo platné, i Japonci svému Dylanovi rozumějí. Jejich firemní výběr by mohl se ctí podepsat kdokoli z amatérských nadšenců, kteří za Dylanem jezdí všude, kam se hne a všechno nahrávají.




Publikováno: 8.9.2001

Zdroj:    
Autor: Jiří Černý   

Vytisknout článek  Vytisknout

Diskuse na téma: Dylan s japonskou precizností
(počet příspěvků: 0, poslední: )

 
 
 
 bullet  Nejčtenější články
O velikém štěstí být chv
Betlemanie česky i slove
Prohrává vkus
Všímám si lidí, z nichž
Albové zrcadlo Radůzina
Za černými brýlemi rocko
Král Václav jedna ruka j
Zpěvačky soudím taky
Blábol léta v Harmonii
Přechytračíme i USA?
 bullet  Doporučujeme
17.8.2023 v 87 letech ze
Vojcek byl plný leteckýc
Maximální úspěch Glassov
Nejpohlednější operní in
Turandot nevítězí jen fo
Soňa Červená ovoněla pra
Sezona přenosů skončila
Háček Jana Spáleného je
Karel Kryl byl první vel
Sedmé nebe Jiřího Černéh
 bullet  Nejdiskutovanější
Moje pořady v roce 2022 (323)
Naše vypálené iluze (109)
Moje knížky - dostupnost (102)
WWW adresy klubů, kamarádů... (73)
Co Gottwald vylhal, o tom lže Grebeníček znova (66)
Kamarád i dezertér (65)
Přechytračíme i USA? (60)
Čunek neví, kde začíná politikova osobnost (48)
České dějiny viděné jinak než Václavem Klausem (45)
Prohrává vkus (41)
 bullet  Přečtěte si
Kritik bez konzervatore
 bullet  Doporučuji WWW
Nakladatelství
Kluby
Hudební servery
Blogy
Osobnosti
Ostatní


Inzerce:  Bazar · Byty · Seznamka · Zaměstnání    
Magazín:  Nacerno.cz     Volný čas:  Rande · Seznamit · Novina · Horoskopy
Další informace:  Reklama · Napište nám     Správce:  © 2003 - 2020 TANGER infosystems s.r.o.


TOPlist