| Vydáno 28.07.03 O kultuře a hudbě->Hudební nahrávky Gothart v objetí balkánské hudby
Jak byste odpověděli na tuto otázku? Gothart je: a) bavorský světec z 11.století, b) švýcarská hardrocková skupina, c) šestičlenná pražská skupina ve stylu word music.
Nebudu vás napínat, je to chyták jak z řidičských testů. Správné jsou totiž všechny tři odpovědi. Jen s tím dodatkem, že naši muzikanti si pravopis světcova jména počeštili.
Pražští Gotharti se dali dohromady v roce 1993 mezi kamennými světci na Karlově mostě a navázali tak na tradici písničkářů z roku 1968. Na rozdíl od generace Hutků, Kalandrů a Třešňáků se ovšem členové vznikajícího Gothartu nespokojili s kytarami a taky nezpívali svoje skladby. Zahleděli se do české gotiky i do jejích dobových nástrojů. Potom upřeli svůj repertoárový zrak na Západ a objevili středověk Francie, Německa a především Španělska. První dva disky si v letech 1996-7 vydali sami a naplnili je španělskou církevní hudbou.
Jezdili sice hrát i do Německa a Francie, ale uplatňovali se hlavně jako atraktivní číslo v rámci velkého programu o životě středověkého města. (Mimochodem velice podobně začínal svou kariéru i Čechomor, pouze o pár let dřív a s novější hudbou.) Hráčka na fidulu, Veronika, našla v Německu budoucího manžela a skupina svůj budoucí směr. Dal by se shrnout do hesla: Vzhůru na jih pro lidovou hudbu. Do Bulharska, Srbska, Bosny, Rumunska, Maďarska, Řecka, Albánie.
A to už jsme v současnosti Gothartu, na jeho novém, čtvrtém albu. Nenechme se plést názvem Cabaret. Kabaretní jsou tu jen kratičké promluvy mezi písničkami, jako například: „Hele,hráli jsme už tu muziku někdy někomu kdo tomu fakt rozumí?“ Gothart se zkrátka snaží předem se pojistit proti tomu, aby někdo bral jejich hudbu příliš vážně. Na druhé straně ale naplňuje doprovodnou brožuru všemi texty v původních jazycích i s anglickými a českými překlady.
Myslím, že Cabaret není balkánský thrash metal, jímž by Gothart možná byl rád, ani nápodoba folkloru, které se bojí jak čert kříže. Je to směs především z židovské, romské, balkánsky slovanské, ale trochu i z jiné hudební kuchyně. Český jazyk, poslední dobou zmlsaný všemožnými keltskými a moravskoslováckými nálevy, chuť nepravidelných a lichých rytmů téměř nezná, proto je pro nás příjemně dráždivá. Pro mne by to možná chtělo ještě víc pepře. Hlavně ve zpěvu. Aby se hlasy vykrucovaly do ornamentů podobně divoce a zmámeně jako u romských, židovských nebo arabských sólistů. Zatímco české dívky místo toho nabízejí hezké zvukové barvy, mládenci z Gothartu nemají čím by svůj nikoli špatný, ale příliš rovný a obyčejný zpěv víc prosadili. Jako instrumentalisté jsou říznější a jistější. Už jen nezvyklý tón většiny jejich nástrojů unáší posluchače někam, kde to ještě nezná.
Což se vedle Gothartu daří jen málokteré nové skupině.
Publikováno: 16.10.2001
|
Nejčtenější články